Ontogeneze neboli vývoj zubu začíná v pátém týdnu intrauterinního vývoje. Vznikající dentogingivální lišta vzniká z ektodermu (sklovina) a mezodermu (dentin, cement a periodoncium). Lišta je uložena podél čelistí, kde bují v pupence.
Ektodermovou horní část pupence tvoří sklovinný orgán, který dává za vznik ameloblastům. Ty proliferují a mineralizují svou matrix v průběhu vývoje zubu. Dolní část pupence tvoří mezoderm a jako zubní papila se vtlačuje do sklovinného orgánu. Mezi odontoblasty a ameloblasty se tvoří dentin nebo též predentin, z kterého vzniká postupným vývojem dentin a také sklovina.
Sklovinný orgán se skládá z vnitřní a vnější vrstvy ameloblastů. Spojení mezi vnitřní a vnější vrstvou ameloblastů v oblasti krčku dává za vznik Hertvigově pochvě, která iniciuje tvorbu kořenového dentinu do správného tvaru. Sklovina se tvoří pod vnitřní vrstvou ameloblastů. Po vytvoření základního tvaru dentinu se pochva poruší a primární dentin se dostane do styku s okolními fibroblasty, nacházející se v okolním parodontu. Styk primárního dentinu s fibroblasty způsobí difenciaci v cementoblasty a začne vývoj primárního cementu.
Periodoncium vzniká z periodontální membrány, která má svůj původ v obalu zubního váčku obklopujícího zubní zárodek. Stálé zuby vznikají linguální proliferací dentogingivální lišty a zakládají se od 17 týdne intrauterinního vývoje. Vývoj dentinu neboli jeho přestavba, trvá až do dospělosti. Nazýváme jej terciální reaktivní dentin. Jejich vývoj je totožný s vývojem dočasného chrupu, ale k jejich prořezání dochází později. Prořezávání zubů je způsobeno mechanickým tlakem stálé dentice na kořenovou část dentice dočasné. Vstřebávajícími mechanismy jsou enzymy.
