Včera, ve středu 16. dubna proběhlo na Ústavním soudu v Brně, jednání Tomáše Julínka a Mirka Topolánka o regulačních poplatcích ve zdravotnictví, které svým bouřlivým průběhem připomínalo křížový výslech. Toto jednání bylo pokračováním přerušeného jednání z 1. dubna, kdy politické strany ČSSD a komunisté podali stížnost ústavnímu soudu. Stížnost obsahovala rozpor mezi zákonem o regulačních poplatcích a 31 článkem Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy. Listina obsahuje, že: "Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."
Soudní jednání bylo přerušeno na 16. dubna předsedou soudu Pavlem Rychetským, z důvodu předvolání Mirka Topolánka a Tomáše Julínka, které navrhl soudu Michal Hašek. Včera se před soudem sešli zástupci stran Michal Hašek (ČSSD) a Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM). Předvoláni byli premiér a předseda ODS Mirek Topolánek a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Ústavnímu soudu zasedá 15 soudců, přičemž pro zrušení poplatků stačí 9 hlasů. Ústavní soud však odložil jednání na neurčito.
Včerejší jednání připomínalo spíše politickou při než ústavněprávní jednání o rozporu zákona o regulačních poplatcích s Listinou základních práv a svobod. Kromě věcných otázek soudce Nykodýma, který se opakovaně ptal, za co se regulační poplatky vlastně platí a které nebyly Tomášem Julínkem zcela zodpovězeny, se zabývaly jednotlivé strany spíše problematikou kojenců platících poplatky a jinými detaily této reformy. Bezvýchodnos celé situace však způsobuje různý výklad Listiny základních práv a svobod a tudíž nelze jednoznačně rozhodnout, zda došlo k jejímu porušení. Vzorem nám však můžou být západní státy, kde regulační poplatky v rozporu s Ústavou nejsou. Například na Slovensku Ústavní soud schválil regulační poplatky v poměru 9:2.
Nastává nám tedy otázka, jestli regulační poplatky jsou nezbytné pro další vývoj zdravotnictví u nás. Naprosto dominantní část výdajů na zdravotnictví spotřebují senioři, kterých stále přibývá a v budoucnu jejich počet dosáhne téměř dvojnásobku. Tedy bude přibývat důchodců a ubývat plátců zdravotního pojištění. Vše zúročuje fakt, že zdravotní zařízení se stále vyvíjí a k dispozici jsou stále dražší a dražší přístroje, které zachraňují životy těžce postiženým pacientům. Výhledově tedy bude pravděpodobně nezbytné situaci řešit zvýšením zdravotního pojištění různými druhy reforem, čož by ovšem komplikovanou situaci vyřešilo jen částečně. Takovéto reformy by měly především efek snížení častých návštěv "hypochondrů", trávících v čekárnách své volné chvíle. Četnost této skupiny pacientů se však nezdá být příliš významná pro zlepšení finančních podmínek ve zdravotnictví. Skutečně nemocným tato úprava příliš mnoho výhod rovněž nenabízí.
Dalším pozitivnějším reformovým příkladem může být podnět pacientům chodit na preventivní prohlídku jednou ročně, kdy neplatí regulační poplatek. Je tedy otázkou, zda jsou regulační poplatky takovou zlobou pro pacienty, za jakou ji pokládá opozice nebo jen populistickým nástrojem vystupujícím proti nevyhnutelnému kroku koalice.
Zákon o regulačních poplatcích vyšel v platnost 1. ledna letošního roku. Mladá fronta uvedla vybraný rozpočet za první čtvrtletí, 911 miliónů za poplatky započitatelné do ochranného limitu (724 miliónů) a poplatky nezapočitatelné do ochranného limitu (187 miliónů), které vybraly nemocnice a ordinace. V polovině dubna již 148 pacientů překročilo ochranný limit 5.000,- korun.
