ident.cz
Aktuality Videa Zuby Diskuze Studium Zubní ordinace Zubní laboratoř Dentální estetika Finance








Seriál: Fylogenetický vývoj lidského chrupu a jeho morfologických změn

Díl II. : Australopitékové

Hanka Paluříková, DiS

Největší pozornost vědců se v současné době soustřeďuje na studium kostrových nálezů zástupců druhu Australopithecus afarensis, pocházejících z Etiopie (Hadar) a Tanzanie (Laetoli). Jejich stáří se odhaduje na 3,6-2,6 miliony let. Při sestavování rodokmenu se současní antropologové shodují v názoru, že na počátku byl Australopithecus afarensis, z něhož jako postranní větev vznikli poslední hominidé. Vývojové změny prokazatelné na kostře a směřující k formám člověka se shrnují pod pojmem hominizace.

První australopitéci byli ve svém vzhledu značně proměnliví. Někteří jedinci byli malé postavy (stěží převyšovala 1m) a měli hmotnost asi 30 kg. Největší z australopitéků však měřili 1,7 m a vážili 60-65 kg. Rozdílnost byla dána jednak pohlavím a také existencí více druhů.

Hominidní chrup je očividnou adaptací k prostředí a stravě. Podle tvaru zubů a jejich uspořádání v čelistech zřejmě jejich strava šťavnatostí neoplývala, spíše naopak. Byla tuhá a suchá a vyžadovala tedy silné čelisti a velké zuby s mohutným drtivým účinkem. Australopithéci byli spíše vegetariány (herbivory), nejvýše všežravci (omnivory), ale ne masožravci (karnivory).

Australopitéky můžeme rozlišit na gracilní (Australopithecus afarensis, Australopithecus africanus) a robustní (Australopithecus robustus, Australopithecus boisei a Australopithecus aethiopicus). Rozdíly mezi gracilními a robustními spočívají v jejich čelistních strukturách. Robustní formy mají větší stoličky a mohutnější čelisti. Živili se stravou, která vyžadovala vydatnější rozžvýkání, což se odrazilo ve velikosti jejich stoliček a třenových zubů, rozšíření korunek a jejich obalení silnou sklovinou, ve zvětšení a zesílení horní a dolní čelisti a rozšíření úponových míst pro žvýkací svaly. Robustní australopiték dával přednost vegetariánské stravě a gracilní spíše stravě smíšené.

Opotřebení chrupu australopitéků je téměř shodné s abrazí zubů šimpanze nebo orangutana, kteří se živí různými druhy ovoce. Zuby a čelisti australopitéků byly tak velké, protože musely denně zpracovávat velké množství potravy. Protože robustní australopiték převyšoval svého gracilního příbuzného hmotností, potřeboval více potravy, a tedy i větší a výkonnější zubní aparát.

Řezáky měl malé, špičáky již téměř nevyčnívaly nad úroveň ostatních zubů a při skousnutí už zapadaly do odpovídajících mezer mezi zuby. Obrus jeho zubů i způsob zakloubení spodní čelisti ukazují, že dolní čelist mohla při žvýkání vykonávat i pohyb do stran, což zajišťuje přes poměrně malou žvýkací plochu dobré rozmělnění potravy. První zuby třenové mají sice ještě na korunce jen po jednom hrbolku, ale zbývající zuby už mají lidský vzhled. U australopitéků má být největší třetí molár, kdežto první je nejmenší.

Australopithecus afarensis

Nejvíce hominidních znaků najdeme na čelistech, zvláště na zubech. Špičáky zřetelně převyšují ostatní zuby a při skousnutí vyžadují odpovídající mezery (diastémy) mezi zuby v horní i dolní čelisti a první zuby třenové mají na korunce po jednom hrbolku. Zbývající zuby mají už lidský vzhled. Platí to zejména o stoličkách s velkými korunkami pokrytými silnou vrstvou skloviny. Korunky však zatím ani v náznaku nepřipomínají drtící „žernovy“ pozdějších hyperrobustních australopitéků. Porovnáme-li chrup zástupců druhu Australopithecus afarensis s chrupem dnešních lidoopů a také s chrupem moderního člověka (homo sapiens sapiens) jeho střední postavení je zřetelné

Australopithecus africanus– „Taungské“ děcko

Žvýkací zuby, obalené silnou vrstvou skloviny a přizpůsobené k drcení a rozžvýkání tužší potravy – semen a kořenové „zeleniny“. Zuby vsazeny do zesílených čelistí.





Australopithecus aethiopicus– „černá lebka“

V čelisti mohutné žvýkací zuby. Tento robustní hominid drtil ve svých čelistech množství tuhé rostlinné potravy.





Australopithecus robustus

Měl masivní tvář, velké stoličky a zuby třenové zastiňovaly velkou frontu předních zubů ohraničenou malými špičáky. Třecí plochy žvýkacích zubů se postupně zploštily a vyrovnaly. Zkoumání povrchu třecích ploch zubů vyloučilo, že by robustní australopitékové byli drtiči tvrdé potravy (např. kostí), spíše naznačilo, že zuby rozmělňovaly tuhou rostlinnou stravu.




Australopithecus boisei– „louskáček“

Měl obrovské ploché stoličky a poměrně malé, ostré řezáky a špičáky vsazené do velkých a silných čelistí. Zvýraznění žvýkacího aparátu si vyžádalo některé anatomické úpravy. V obličeji to byla „zastrčenější tvář“; byla tím strmější, čím byly žvýkací zuby větší. Šlo o úpravu funkčně velmi důležitou, zvyšovala žvýkací účinnost obou čelistí. Vytvořila se mohutná dolní čelist (mandibula), zvlášť nápadná ve srovnání s dolní lidoopí čelistí. Velká čelist odrážela drtící sílu zubů, zvláště žvýkacích (stoliček a zubů třenových)

| Reklamy | Kontakt | Odkazy | Pensions, Hotels | Vyhledávání |
 
Copyright © 2012 www.ident.cz. All rights reserved.
Webdesign by WEBSITES.CZ | Zajímavé weby | Používáme DIRECTIS - Systém pro rízení firmy