Venkovské ordinace se potýkají s existenčními problémy. Stomatologové působící ve venkovských ordinacích mají často potíže, aby si vydělali na vlastní provoz ordinace, a jsou tak závislí na dotacích poskytované obcí. Ovšem ne vždy mohou tuto podporu ze strany obce očekávat. Obce častěji preferují dotovaní místních pohotovostí poskytující akutní lékařské ošetření a na dotace ostatních zařízení finance schází. Ačkoliv současná situace by měla obecně všem stomatologům zajistit dostatečné množství pacientů, v případě venkovských ordinací to není pravidlem.
Pro stabilní chod ordinace by stomatolog v průměru měl mít evidováno více než 1500 pacientů. Takový počet však mnohdy nelze na venkově získat a tak někteří stomatologové začali ordinovat ve více lokalitách zároveň. Tím se však zvyšuje nejen množství pacientů a tedy příjmy, ale i náklady na provozování praxe ve více lokalitách. Tento způsob ordinování nemusí tedy složitou situaci stomatologům ulehčovat.
Dále pak v důsledku složité finanční situace klesá i kvalita ošetření pacientů z důvodu nedostatečně vybavené ordinace. Na základě těchto skutečností, se stává běžným trendem soustředění lékařů do větších měst. To řeší jejich situaci, avšak se tím vytváří konkurenční prostředí, kde se lékař musí dokázat prosadit.
Současná situace nedostatečného množství zubních lékařů tento efekt konkurence tlumí. Úpravy studijních programů této profese, by však měly vkratším časovém horizontu zvýšit počty zubních lékařů. Snížit počty potencionálních pacientů by dále měly dentální hygienistky. Lze tedy očekávat přiostření konkurenčních podmínek vprůběhu několika let. Průměrní dále nespecializovaní zubní lékaři provádějící soukromou praxi by tedy tento efekt měli pocítit mezi prvními. Jejich možným východiskem k vyřešení zkomplikované situace konkurencí je pak například rozšíření svých služeb i do venkovských oblastí.
Jsou tedy lékařské ordinace pouhým přežitkem minulého režimu, či šancí lékařů jak si zajistit stálý a dostatečný počet pacientů v budoucích letech? Tato otázka se nezdá být aktuální, avšak trend mizících venkovských ordinací by mohl být vystřídán přílivem městských doktorů rozšiřujících své služby i do periferních oblastí. Dynamičtěji se tento model projevuje spíše u praktických lékařů, kteří nepotřebují tak finančně nákladné instrumentárium a snadněji tak své rozšíření služeb mohou realizovat. Tento model ordinování v základní městské ordinaci a zároveň i ve venkovských lokalitách se osvědčil i vzahraničí. Faktem však zůstává, že tyto projekty jsou vzahraničí více podporovány státními dotacemi.
V současné době tedy nízká konkurence a jen sporé obecní dotace způsobují odliv lékařů zvenkovských oblastí do měst. To vnáší komplikace především do životů starších obyvatel venkovských lokalit, kterých je zde drtivá většina. Je tedy bohužel faktem, že venkovské ordinace zřejmě nadlouho vymizí z malých obcí a bude docházet kjejich centralizaci ve městech velkých. Tento odliv však pocítí i zubní laboratoře, spolupracující právě svenkovskými ordinacemi. Rovněž pro ně tento vývoj nese existenční problémy, v mnohém dokonce výraznější než pro zubní lékaře. Potýkat se tedy mohou scitelně vyšší konkurencí. Vývoj situace je tedy nepříznivý pro všechny strany zároveň, jichž se tento problém týká a je otázkou, zda hovoříme o přežitcích, či upadající kvalitě ošetření nebo spíše jeho komplikování.
