Experti vyzývají k veřejné debatě na téma fluoridace vody
Přidávání fluoridu do vodních zdrojů za účelem prevence zubního kazu je velice sporné. V nejnovějším vydání časopisu BMJ vyjádřili vědci obavu nad tím, že důkazy tohoto počínání bývají obvykle chybně interpretovány a nejasnosti zastřeny, což znemožňuje lidem aktivně se účastnit odborné debaty.
Z toho důvodu vyzdvihují problémy, jež by měly být diskutovány a poukazují na značné nedostatky v průkaznosti ve snaze podpořit veřejnou debatu na toto téma.
Téměř 6% světové populace má k dispozici vodu s celkovým obsahem 1mg na litr tekutiny, podotýká Sir Iain Chalmers a jeho kolegové. V Anglii a Walesu je v 9-10% vodních zdrojů obsaženo 0.5-1mg fluoridu/l, vyskytujícího se buď v přírodní podobě, či uměle přidaného.
Plány s přidáváním fluoridu do vodních zdrojů jsou obvykle nejasné. Problém tkví zejména v potížích s odlišováním užitku a škod tímto aktem způsobených, v otázce, zda je fluorid opravdu lékem, a též v oblasti etiky masové intervence.
Otázka tedy zní – jaké výhody plynou z obohacování vody fluoridem? V roce 1999 ustavilo Ministerstvo zdravotnictví Odbor pro přezkum a rozšiřování informací v Yorku, jehož úkolem měla být systematická kontrola veškerých potenciálních výhod a škod, jež může fluorizace vody způsobit. Navzdory posouzení takřka 3,200 kusů výzkumných materiálů byl výzkumný tým překvapen nejen špatnou kvalitou průkaznosti, ale též velmi nejistými výsledky týkajícími se případného užitku, či škodlivých dopadů fluoridaace.
Neexistuje nic, co by se dalo bezpečně nazvat absolutní jistotou, tvrdí autoři. Avšak v případě fluoridace by si lidé měli být vědomi jistého omezení v průkaznosti možných škod, zvláště že naprostá většina studií není dostatečně dobře koncipována a obsáhlá na to, aby odhalila nepatrná, avšak důležitá ohrožení (zejména v trvalých podmínkách) vyskytnuvší se po zahájení fluoridace.
Poukazují na to, že průkaznost mnohých alternativ týkajících se prevence zubního kazu (zejména zubní pasty obsahující fluorid) je poměrně velká. Avšak užití zubní pasty závisí především na individuálním chování jedince, které se výrazně podílí na redukci nerovností.
Dalším důležitým problémem je, zda může být fluorid přidávaný do vodních zdrojů opravdu lékem, dodávají. Někteří lidé jej považují za jistou formu masové léčby, zatímco ostatní poukazují na fakt, že se tento prvek vyskytuje v přírodě ve stejné koncentraci, jakou nabízí fluoridační programy, pročež nemůže být považován za lék.
Pokud je fluorid léčivo, průkaznost jeho účinku by měla podléhat standardním testům, jež jsou běžně vyžadovány kupříkladu u drog, tvrdí autoři článku. Pokud je použit jako měřítko masové prevence pro širokou veřejnost, důkaz čistého užitku v léčbě nemocí by měl být větší než je tomu u drog. Dosud však nebyly provedeny žádné namátkové pokusy s fluoridací vody.
V úvahu však musí být brány též etické aspekty vodní fluoridace, říkají. Na základě svého mínění může kdokoliv odmítnout léčbu drogou, či podstoupení jakéhokoliv zákroku. Potenciální výhody v tomto případě musí vyrovnat možné škody, výskyt zubního kazu by měl být v porovnání s minulými desetiletími nižší a měla by se zlepšit i dostupnost jiných metod prevence.
Věří též, že důvěra v rozšiřování objemu důkazů je velmi důležitá. Odpůrci fluoridace často tvrdí, že tento postup nedokáže snížit výskyt zubního kazu a s oblibou vyzdvihují zejména jeho škodlivé dopady. Na druhou stranu, nestrannost Ministerstva zdravotnictví je též sporná – finančně podporuje Britskou společnost zajišťující fluoridaci vody a společně s mnoha příznivci fluoridace využívají zúženého pohledu na výsledky testů za účelem předložení co nejoptimističtějšího hodnocení průkaznosti vystupující ve prospěch flouridace.
Závěrem shrnují : „ Na pozadí této jednostranné manipulace s důkazy je veřejná nedůvěra v poskytované informace zcela na místě. Pevně proto doufáme, že tento článek pomůže zajistit nosnou koncepci pro uskutečnění konstruktivní debaty mezi profesionály i laiky.“
V článku Personal View vyjádřil Rod Griffiths, člen krajské správní rady z West Midlands, názor, že při bližší úvaze není fluoridace vodních zdrojů špatnou volbou.
Poukazuje na to, že v Birminghamu používají vodu obohacenou fluoridem již přes 40 let a úroveň ústní hygieny patří k nejlepším v celé Británii, zatímco úroveň jiných ukazatelů, k nimž řadíme kupříkladu obezitu srdeční choroby a délka života má k dokonalosti daleko. Vyslovuje tedy otázku, proč se někteří lidé tolik pohoršují nad fluoridem, přičemž jiné předpisy týkající se škodlivých chemikálií, kterým jsme vystaveni skrze zemědělskou a průmyslovou výrobu, vzbuzují o tolik méně pozornosti?
