Blog: Korunková inlay - výběr vhodného materiálu

Tento týden mi přišla na stůl práce pro jednu mladou slečnu a to korunková inlay na první horní molár. Při pohledu na příkaz mě dovedla myšlenka proč vlastně se většinou pacienti rozhodnou pro levnější a samozřejmě ne tak kvalitní řešení defektu chrupu. Někdy je kontraindikací finanční stránka a někdy také nedostatečné znalosti ve výhodách daného protetického řešení a tak sem si říkal, že bych mohl jen tak ve zkrácené formě přiblížit aspoň můj pohled na protetické řešení korunkovými inlayemi. Levnější mnohdy znamená dražší varianta v dlohodobém měřítku.

Naše poliklinika nabízí protetickou rekonstrukci téměř všemi moderními materiály. Například zhotovení korunkové inlaye z z kovů od CrCo až po zlaté slitiny, kompozitní, keramické nebo celokeramické systémy, napalované na zirkon stabilizovaný Ytriem. Nastíním proto všechny tyhle techniky a přiblížím jejich výhody a nevýhody.

Nejprve však trošku povídáni o indikaci korunkových inlayí. Korunkové inlaye se indikují na větší defekty skloviny až dentinu, které nepostihují celou korunku, kde klasická amalgámová nebo kompozitní výplň zhotovovaná v ordinaci již nestačí. Amalgámová z důvodu toho, že je moc měkká a mohla by změnit svůj tvar na úkor antagonistů a kompozitní zase z důvodu velké křehkosti materiálu. Mnohem stabilnější materiály na tuto rekonstrukci defektu přináší materiály laboratorní.

Další výhodou je také fakt, že protetické náhrady jsou podloženy cementem, který nadále může fluoridovat okolní sklovinu nebo dentin, který je pod touto náhradou uschován.

Chromkobaltové (CrCo) slitiny přinášejí vysokou pevnost, velkou leštitelnost a velmi nízkou cenu. Pacienti nejčastěji reagují na aspekt nízké ceny a proto si tuto slitinu vybírají a tudíž je i nutné zmínit některé negativa tohoto výběru. První zcela znatelným aspektem je velice nízká estetika. Při otevření úst Vám celou dutinu ústní rozzáří celokovová korunková inlay stejně jako celokovová korunka. O něco důležitější je po té vysoká citlivost daného zubu, který se podílí na galvanických proudech, kterým dá za vznik v ústech pokud se někde v blízkosti objeví jiný kovový materiál rozdílného potenciálu. Mimo jiné kov je velice vodivý materiál a tím, že po opatření korunkou inlayí dostaneme kov do velké blízkosti ke dřeni, budeme více vnímat na tomto zubu chlad, či teplo. Také bych zmínil v těchto případech použití hliníkových příborů nebo jiných kovových materiálů, jimiž si vytváříme galvanický článek s nasazenou protetikou. Netřeba ještě zmínit vysokou tvrdost kovu, která působí silně abrazivně na antagonisty.

Zlaté slitiny bych zde zmínil jen lehce. Samotné zlato je moc měkké na to aby samo o samotě mohlo být indikovanou slitinou a tak se nejčastěji používá v kombinaci s platinou. Zlatoplatinové výplně se mi zdají být zbytečná investice do materiálu, který dnes již nepatří mezi estetické. Výhodou oproti CrCo je antibaktericidní účinek zlata stejně jako stříbra, avšak vodivost zlata je větší než u CrCo, tudíž citlivost zubu je větší. Vyšší hustota je taktéž na škodu, jelikož daná náhrada má vyšší váhu, vysokou cenu a navíc i velkou zátěž na zub, který tak nese mnohem těžší hmotnost než dosud.

Různí autoři udávají, že je lepší využívat měkké kovy na zhotovování korunkových inlayí, aby svými vlastnostmi dokázaly zapečetit dostatečně vypreparovanou kavitu. Nicméně dle mého názoru měkké kovy nejsou stabilní ve svém tvaru a v případě dvouploškové či tříploškové korunkové inlayi nebo korunkové onlay ztrácejí svůj tvar na aproximálních stranách a apikálně ustupují na ůkor bodů kontaktu. Proto bych také volil raději tvrdší kov, který je tvarově stálý i když má vyšší abrazivní vlastnosti vůči antagonistům, tak jako celokovové korunky.

Metalokeramické materiály přináší korunkovým inlayím vysokou estetiku, nízkou citlivost zubu a příznačné abrazní vlastnosti vůči antagonistům. Dá se říci, že je vhodným materiálem součastnosti na indikaci korunkových inlayí, avšak jsou dražší variantou vůči výše uvedeným materiálům. Jsou v závěru také křehčí, avšak neustálý vývoj keramických hmot přináší materiál k dokonalosti a v dnešní době již křehkost můžeme vyloučit, jelikož je velice blízká fyziologickým zubům. Metalokeramické inlaye napalované na zlatoplatinu jsou sice o cca 400,- Kč dražší, avšak působí svým podkladem antibaktericidně vůči sekundárnímu nebo terciálnímu kazu.

Metalokeramické materiály se používají na zhotovení inlayí nebo onlayí velice zřídka a téměř se s nimi nesetkáváme. Nahrazují je systémy celokeramické. Nejčastěji presovací technikou, to jest konstrukce sklokeramická, dále aluminium oxid, jakožto levnější a rozšířenější varianta a nakonec tedy frézovanou technikou zirkonových celokeramických systémů, které jsou v dnešní době nejúspěšnějším celokeramickým systémem na trhu. Zirkon je zde ve formě oxidu zirkonu stabilizovaný Ytriem.

Celokeramické materiály napalované na zirkon jsou nejestetičtější variantou dneška, když opomineme pressovací techniku celokeramických korunkových inlayí. Oproti nim však zirkonové materiály mají větší pevnost. Zirkonový podklad přináší hloubkové probarvení protetiky a tudíž věrohodně nahrazuje ztracenou tkáň až k nepoznání. Jako bychom ani žádný defekt neměli. Z celé řady materiálů mají však nejvyšší cenu i nejsložitější a nejdelší metodu zhotovení. Nu což přiblížit se aspoň lehce úrovni západních zemí není od věci.

Pacientka, pro kterou jsem zhotovoval korunkouvou inlay se však rozhodla pro zhotovení korunkové inlaye z CrCo. Tudíž usuďte sami jestli její volba byla správná, když jí tato inlay může vydržet klidně i celý život v závislosti na materiálu a ústní hygieně. Výsledek mé práce je uveden na fotce viz výše a dá se říci že zde není oceněna moje práce ale pouze a jenom materiál ze kterého je protetika vyrobena.