ident.cz
Aktuality Videa Zuby Diskuze Studium Zubní ordinace Zubní laboratoř Dentální estetika Finance








 

Blog: Kořenová inlay - divergentní kanálky

Mohlo by se zdát, že mojí specializací je fixní protetika, ale tak tomu zdaleka není. Dnes a denně pracuji na keramické protetice a sem tam se mi mihne některý delikátní případ z kovové fixní protetiky. Jsem za to rád, jelikož o keramických zubech se píše snad ve všech dentálních magazínech a na klasické případy se již zapomíná. Proto také tyto případy mám rád a popisuji jejich řešení abychom na ně nezapomněli, když jsou to vlastní základy protetiky.


Stoličky neboli moláry mají fyziologicky vícečetné kořeny a mnohdy jsou divergentně orientovány, kromě zubů moudrosti, jejichž kořeny spolu srůstají. Horní moláry mají tři a dolní dva kořeny. Proto se většinou s divergencí kořenů setkáváme v horní čelisti, kdy po depulpidaci kořenových kanálků nelze zhotovit jednoduchou kořenovou inlay.


Divergentní kořeny jsou jedním z problémů při této rekonstrukci, jelikož když se kořeny rozbíhají tak díky svému průběhu nelze tyto kořenové inlaye implementovat zpět do kořenového kanálku. Kořenová část je mnohem širší než vstupy do kanálků v cervikální oblasti z okluzní strany a proto je nezbytné zhotovení specifického řešení.

Řešení jsou po té tři:


Prvním řešením je zkrátit kořenové části tak, aby se do kanálku dostaly a vyplnily tak zbylé kořenové prostory cementem. S tímto řešením jsem se mnohdy setkal v běžné praxi, ale není to však řešení správné. Při nedostatečném vyplnění kořenových kanálků dochází k nedodržení základních zásad zhotovení a může to mít za následek zlomení hrotu kořene nebo úplné uvolnění korunkové protetiky. Proto bych tento způsob vůbec nedoporučoval. Je znatelný na rentgenovém snímku.


Druhým řešením je zámková kořenová inlay. Skládá se ze dvou částí. Jednu část tvoří vestibulární strana se dvěma kořeny a druhou část orální strana s jedním kořenem. Obě do sebe zapadají jako matrice a patrice. Nevýhodou je nepraktické opracování po zhotovení. Zahlazení korunkové části se hůře zhotovuje mimo model a tudíž je lepší inlay nasadit na model a na modelu doopracovat tak, aby měla hladký přechod mezi oběma částmi. Nižší je i stabilita, která může být narušena při nepřesném nasazení (první polovina je lehce vykloněna). Poté druhá část nepřesně doléhá.


Třetím řešením je pinová kořenová inlay. Skládá se ze dvou částí. Jednou je čep, vedoucí do divergentního kořene a část druhou tvoří zbytek kořenové inlaye. Hlavní nevýhodou je zkouška této inlaye v ordinaci, jelikož jakmile inlay jednou zapadne, již nelze vytáhnout zpět. A to není potřeba ani cementu. Čepová část tak lehce zapadne, že není za co vytáhnout a celá inlay se chová jako jeden celek.


Já jsem se rozhodl pro třetí řešení, jelikož se mi zdá být nejideálnějším. Stabilita této inlaye je vysoká a náročnost na nasazení zcela minimální. Kořenová inlay pacientce sedla úplně geniálně a dnes se již těší na novou keramickou korunku.


Pavel Metelka, DiS.
diplomovaný zubní technik



metelka@ident.cz

Autorovy články:






Podobná tématika:



| Reklamy | Kontakt | Odkazy | Pensions, Hotels | Vyhledávání |
 
Copyright © 2012 www.ident.cz. All rights reserved.
Webdesign by WEBSITES.CZ | Zajímavé weby | Používáme DIRECTIS - Systém pro rízení firmy